Poslední aktualizace
10.10.2015





Hlavní strana » Standard

STANDARD

F.C.I. - Standard Nr. 335 / 07.07.1993 / D
STANDART: Středoasijský ovčák
ZEMĚ PŮVODU: Rusko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 1989
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi; Skupina 2.2 Molossové - horští psi

Středoasijští ovčáci jsou větší až velcí psi robustní stavby těla, silní, odvážní, nedůvěřiví vůči cizím, nenároční, snadno přizpůsobiví různým klimatickým podmínkám. To vše umožňuje široké použití středoasijských ovčáků v nejrůznějších oblastech. Středoasijští ovčáci jsou rozšířeni zvláště v republikách střední Asie a v jim přilehlých oblastech.
STAVBA TĚLA: robustní pes se silnou kostrou a mohutným osvalením. Často se vyskytují jedinci této rasy se sklony k lymfatičnosti. Silná kůže s dobře vyvinutým a pružným podkožním vazivem, tvoří často na krku záhyby.
Vady: obezita.
Vážné vady: slabá konstituce, rachitida, nedostatečné osvalení
KOHOUTKOVÁ VÝŠKA: psi nejméně 65 cm; feny nejméně 60 cm
Vady: kohoutková výška u psů od 60 do 64 cm včetně, u fen od 58 do 60 cm.
Vážné vady: kohoutková výška menší než 60 cm u psů, méně než 58 cm u fen.
ZVLÁŠTNOSTI CHOVÁNÍ: pohybově velice aktivní, vyrovnaná, klidná povaha. Dominující jsou aktivní obranářské reakce.
Vady: nedostatek odvahy, bojácnost; vážné vady : přehnaná agresivita, bázlivost
POHLAVNÍ VÝRAZ: dobře vyjádřený. Psi jsou mohutnější, silnější a statnější než feny. Pohlavní dimorfismus je zřetelně vyjádřen. Vážné vady: samičí výraz u psů. Jednostranný nebo oboustranný kryptorchismus.
SRST: drsná, rovná, s dobře vyvinutou podsadou. Na hlavě a přední straně končetin je srst krátká a dobře přiléhající. Podle délky srsti se psi rozlišují na:
a)dlouhosrsté (7-8 cm) na hřbetě a po těle, zejména pak na uších, krku, zadní straně hrudních a pánevních končetin a na ocase.
b)krátkosrsté (3-5 cm) s hladkou srstí
Vážné vady: příliš krátká srst, bez podsady, srst měkká, zvlněná nebo kučeravá.
BARVA: bílá, černá, šedá, plavá, rezavá, vlkošedá, žíhaná, strakatá a skvrnitá.
HLAVA: mohutná, v lebeční partii široká s dobře vyvinutými jařmovými oblouky. Čelo je ploché, stop jen lehce naznačen. Čenich je poněkud kratší než lebeční partie, mezi očima široký, směrem ke šičce nosu se zúžuje jen nepatrně. Při pohledu shora a zepředu je tlama pravoúhlá, při pohledu z boku má tlama tvar komolého kužele s převislým silným horním pyskem. Nosní houba je široká a černá. U psů se světlou barvou srsti je přípustné hnědé zbarvení nosní houby.
Vady: malá hlava, příliš vystupující jařmové oblouky, klenuté čelo, příliš vyjádřený stop, příliš vystupující nadočnicové oblouky, příliš krátký nebo dlouhý čenich. Vrásky na hlavě.
Vážné vady: úzká hlava, lehká hlava, špičatý nebo vyhrnutý čenich
UŠI: malé, překlopené, nízko nasazené, trojúhelníkového tvaru (u štěňat se krátce kupírují)
Vady: vysoko nasazené, nekupírované uši
OČI: tmavé, daleko od sebe posazené, kulaté, hledící zpříma.
Vady: světlé nebo šikmo posazené oči, příliš otevřená víčka, viditelné bělmo
ZUBY A SKUS: bílé, silné, pevný skus. Řezáky jsou uspořádány pravidelně v řadě. Nůžkový skus.
Vady: chrup opotřebovaný neúměrně věku. Ulámané zuby, které však nesmí ovlivňovat správnost skusu. Absence více než dvou prvních premolárů nebo absence jednoho prvního a jednoho druhého premoláru. Lehce nažloutlý odstín zubů.
Vážné vady: malé, slabé zuby. Nepravidelně řazené řezáky. Všechny odchylky od správného nůžkového skusu. Chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku. Chybění jednoho třetího nebo čtvrtého premoláru nebo chybění jednoho moláru. Zuby se silně poškozenou sklovinou.
KRK: krátký, svalnatý, nízko nesený, s linií hřbetu svírá úhel 30 až 40o.
Vady: dlouhý krk, nedostatečné osvalení, příliš vyjádřený lalok
HRUDNÍK: široký, svalnatý, dobře klenutá žebra. Spodní linie hrudníku dosahuje až k loktům nebo je dokonce přesahuje.
Vady: zploštělý, méně vyvinutý hrudník. Pod hrudníkem viditelně visící kůže.
Vážné vady: plochý, úzký, málo prostorný, nedostatečně vyvinutý hrudník.
BŘICHO: mírně vtažené
Vady: břicho příliš vtažené (jako u chrta) nebo povolené (objemné)
KOHOUTEK: dobře vyznačený, zejména u psů. Jeho výška přesahuje o 1 - 2 cm výšku zádě
Vady: nízký kohoutek, málo vystupující nad linií hřbetu
HŘBET: silný, rovný, široký
Vady: měkký nebo lehce klenutý hřbet.
Vážné vady: sedlovitý nebo kapří hřbet
BEDRA: krátká, široká, lehce klenutá
Vady: delší bedra, rovná nebo příliš klenutá.
Vážné vady: dlouhá bedra, úzká nebo spadající bedra
ZÁĎ: široká, svalnatá, téměř vodorovná
Vady: trochu zkosená záď.
Vážné vady: úzká, krátká, silně zkosená záď. Přestavěná záď
OCAS: vysoko nasazený, srpovitý, visící; dosahuje až k hleznu. Kupíruje se krátce.
Vady: nekupírovaný ocas
HRUDNÍ KONČETINY: pohled zepředu: rovné a rovnoběžné. Jejich délka k lokti (měřené od země k loktům) mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky. Úhel mezi lopatkou a kosti pažní tvoří zhruba 100o. Předloktí dlouhé, rovné, silné. Nadprstí krátké, široké, silné, kolmo postavené.
Vady: mírné odchylky v úhlení ramenního kloubu. Tlapy lehce vytočené ven nebo dovnitř, měkčí nadprstí.
Vážné vady: příliš strmý nebo příliš přeúhlený ramenní kloub, deformace kostí končetin. Měkké nadprstí. Tlapy silně vybočené ven nebo dovnitř.
PÁNEVNÍ KONČETINY: rovnoběžné, poněkud otevřené na úrovni kolen (lýtka) a patních kloubů. Krátké holeně. Silná kolmo postavená nadprstí.
Vady: drobné odchylky od rovnoběžnosti pánevních končetin, lehce vbočená hlezna. Strmější úhlení pánevní končetiny.
Vážné vady: zřetelné odchylky od paralelního postavení pánevních končetin. Kulaté končetiny. Úhlení pánevní končetiny příliš strmé.
TLAPY (hrudních a pánevních končetin): silné, oválné, kompaktní
Vady: otevřené, oválné tlapy, ploché tlapy.
Vážné vady: velmi otevřené tlapy, velmi měkké prsty
POHYB: nejtypičtějším druhem pohybu tohoto plemene psa je těžký krátký klus a cval. Při klusu se pohybují končetiny přímo vpřed s jistou tendencí směřovat ke středové linii.
Vady: lehké odchylku od předepsané mechaniky pohybu
Vážné vady: strnulý, nepřirozený pohyb
VYLUČUJÍCÍ VADY: všechny odchylky od korektního skusu. Chybějící jeden řezák nebo jeden špičák, jeden třetí nebo čtvrtý premolár nebo jeden molár.
Pozn: všichni psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

   Středoasijský pastevecký pes, je ovčácký pes kočovných národů střední asie, je jedním z nejstarších plemen psů. Již v té době se psům kupírovaly uši i ocas, hlavně z důvodu získání vysoké odolnosti proti bolestivému zranění při střetu s vlkem a také z důvodu eliminace problémů se záněty uší, v tehdejším prašném a teplém podnebí oblasti střední asie. Později při změně klimatu ve střední asii zůstali pouze kočovníci věnující se pastevectví. Tato doba se dá považovat za začátek tvrdého a nekompromisního šlechtění samotnou přírodou v chovu těchto psů. Z historie již víme, že jeho původní využití bylo hlídání stád a majetku. Dnes se středoasiat uplatňuje v roli služebního psa hlídače, obranáře a i jako pes společník. Své teritorium střeží spolehlivě a jeho reakce jsou vemi rychlé. Je-li veden osobou zkušenou, trpělivou a důslednou je cvičitelný a ovladatelný. Jeho výchova a socializace by měla začít již od útlého věku. Obecně je samostatný, nenáročný a skromný. Zvláštností je jeho snášenlivost vůči bolesti. Zřejmě proto a pro své další výjimečné vlastnosti se plemeno využívalo i pro psí zápasy. K cizím lidem bývá nedůvěřivý. Středoasiat vyžaduje zkušeného majitele, který ví jak má psa řádně vychovat a ve vztahu ke psovi je jeho jasným vůdcem. Ve špatných rukách se pes může stát problémovým. Výchova musí být důsledná a musí být jasně stanoveny hranice, které pes nesmí překročit. Jako majitelé musíte být trpěliví a ohleduplní. Kromě správné výchovy nemá středoasiat žádné výjimečné nároky na péči.